World of the Witcher

9. května 2016 v 0:08 | Straka |  Literatura
V jednom z minulých článků jsem psala, jak se jakožto fanoušek RPG her těším na otevření textového online RPG ze světa Zaklínače, které se ke mě dostalo přes nějakou stránku na Facebooku. Od prvního května stránka funguje a já jsem zatím opravdu nadšená, protože už jsem dlouho neviděla tak pěkně udělané rpgčko a především hned ze startu fakt dobrý soubor hráčů, kteří nejen, že dobře hrají, ale zároveň se spolu i akčně baví. A hlavně to berou vážně-nevážně, takže mně osobně příspěvky většiny hráčů fakt baví číst (což se mi u většiny her moc nestává). Takže pokud někdo rádi píšete, čtete a máte rádi Zaklínače a hry na hrdiny, určitě Zaklínače: Hru osudu zkuste. Srdečně doporučuje jedna z jedné Strak!

Každopádně jsem si díky tomu vzpomněla, že už mi tu hrozně dlouho ležela nepřečtená knížka World of the Witcher, česky Zaklínač a jeho svět, jejímž autorem je Marcin Batylda. Knížka se bohužel stihla během roku (alespoň myslím?) z českých pultů vyprodat, takže u nás už není k mání, nicméně v anglické verzi ji můžete stáhnout na uložtu.

Vlastně mi šlo hlavně o to, abych se s případným čtenářem o tenhle odkaz podělila, protože psát nějakou hlubokou recenzi na tuto knížku nemá cenu - zaprvé už to zvládli jiní (a líp), a zadruhé je toho málo, co by se Zaklínači a jeho světu dalo vytknout. Najdete v něm 181 stran naprosto nádherných barevných ilustrací, z nichž některé zabírají i dvojstránku a člověk v nich rozpozná jak ilustrace podobné těm k PC hrám, tak podobné stylu komiksů nakladatelství Dark Horse (novinkou je teď grafický román s Geraltem v hlavní roli, který se jmenuje Liščí děti a už si na něj brousím zuby). Už jen pro ně stojí za to si knížku stáhnout (nebo koupit, pokud by se zase dala sehnat), pokud neovládáte angličtinu.

Pokud ovšem s anglickým čtením nemáte problém, tím líp - knížka je pařádně nacpaná informacemi o Sapkowskiho světě (i když v některých věcech teda ne tak do hloubky, jak by se mi líbilo). Najdete v ní pět částí - kapitolu o historii světa (kterou mimochodem podává drak Villentretenmerth), o zaklínačích, o magii, o příšerách a Geraltovi samotném. Celá knížka je napsaná stejným stylem, jako román a povídky, takže to není žádná nudně suchopárná encyklopedie. Vážně, pokud máte Zaklínače rádi, určitě tuhle knížku nesmíte minout.
 

Dubnový playlist

21. dubna 2016 v 23:45 | Straka |  Hudba
Mám v plánu napsat recenze na pár věcí, které mám rozečtené, ale jelikož poslední dobou nevím, kde mi hlava stojí, podělím se zatím alespoň o svůj dubnový playlist.


Cokoliv, co u sebe mělo napsané jméno Tove Lo jsem dost dlouho odmítala poslouchat už jen kvůli tomu, jak jsem všude okolo sebe pořád slyšela Habits, ale Scream my name mě okouzlila.


Strašně pěkný. A připomíná mi to nějakou písničku s podobně smutným videem, ale už si nemůžu vzpomenout jakou.


Glitch mob. Zní to jako banda pářících se robotů, ale je to super.


Paris XY a The Return. Slyšela jsem to tak stokrát a je to pořád stejně divný a stejně dobrý. Nevím proč.

Březnová hudební obsese

30. března 2016 v 1:01 | Straka |  Hudba
Holky, metafory a melancholie, to je moje.

 


Je mi stydno za lidi, co nenechávají dýško.

11. března 2016 v 22:20 | Straka |  Myšlenky
Fakt. Od osmnácti jsem dělala v kavárnách i hospodách - v jedné pořád občas jsem -, ráda chodím do restaurací, čajoven, cukráren a dalších podniků. A jestli mě něco vážně vysírá, jsou to lidi, kteří z principu nenechávají dýško.

Nechápejte mě špatně. Nejde o to, že bych já jako obsluha bažila po penězích z kapes zákazníků - přiznejme si, v málo podnicích jde dýško reálně samotné obsluze, buď jde majiteli, nebo se rozdělí mezi všechny pracovníky, eventuálně se dýškové peníze ukládají bokem a zaplatí se z nich případné manko v kase.

Jde mi o to, že už je to jakási slušnost, něco jako pozdravit při příchodu nebo nekrást toaletní papír z WC, případně na tom stejném WC nepočůrat podlahu (srsly, jak to ti lidi dělají?). Nemyslím teď žádné horentní sumy ani peníze navíc, platíte-li zaokrouhlenou částku, ale když někdo platí 198 korun, může to už proboha dorovnat na 200. Samozřejmě, pokud nejste s obsluhou spokojeni, logicky dýško nenecháváte. Ale pokud si někdo navymýšlí tunu požadavků (jasně, že vám v tom meníčku za 60 korun vyměním přílohu i zeleninu a vyberu z polívky ten hrášek, protože vy hrášek nemáte rád a přece si ho z té polívky nebudete lovit sám, bůh vás chraň, a tu hudbu taky ztlumím a tu už podruhé rozlitou kolu vám na zemi taky utřu, i když máte na stole dva stohy papírových ubrousků a klidně byste se mohl sehnout sám, abych třeba mezitím vyměnila ten pocintaný ubrus), vrátí vymetený talíř, pochválí, jak to bylo dobré, pak vám platí 184 korun dvoutisícovkou a ještě se starostlivým výrazem dodá: "... a ty čtyři koruny vám pomůžou?"
NE! NEPOMŮŽOU! POMOHLO BY MI, KDYBYS NECHAL ASPOŇ KORUNU DÝŠKO, KRISTEPANE!
Co s těma drobákama děláš? Házíš je do automatu na kafe? Dáváš si je do prasátka? Škrabeš s nima losy? Šetříš na žvýkačku s tetovačkou...?!!

Fakt nesnáším argument "platím jídlo a pití, nevím, proč bych měl platit něco navíc, však má obsluha výplatu". Odhlédneme-li od toho, že ta výplata je stejně ve většině případů dost minimální, stejně je dýško mnohem víc než peníze navíc projevem slušnosti vůči člověku, který se o vás v restauraci stará. A nevytahujte argument, že za to je ten člověk placený. Ten člověk je placený za to, že donese jídlo z místa A do místa B, to, že vám půjde do kuchyně vyhádat k meníčku krokety místo hranolek a ještě se přitom na vás bude usmívat je jen jeho vlastní ochota.
Jo, teď jsem si vzpomněla na svůj další oblíbený argument, proč někdo neplatí dýško: "Já nemám peníze, já jsem student, já jsem na mateřské, já..." - má milá, jestli máš peníze na to, abys v kavárně jenom za sebe utratila skoro čtyři stovky, pak máš peníze na to, abys ze slušnosti nechala alespoň korunu dýško!

Vážně. Jestli jste v podniku spokojení, zaokrouhlujte u placení. Usnadníte lidem z obsluhy život a fakt je potěšíte. Díky!

Mým letošním Valentýnem byl Bílý vlk.

14. února 2016 v 23:00 | Straka |  Myšlenky
Letos jsem trávila Valentýn ve společnosti jednoho z nejvíc sexy fiktivních mužů - Geralta z Rivie. Krom hraní Zaklínače trojky (sice jsem byla na Valentýna sama, ale zato alespoň rozjedu Witchera 3 - achievement unlocked) jsem konečně dočetla Sapkowskiho Bouřkovou sezónu - a ačkoliv jsem byla původně skeptická, moc se mi ve finále líbila. Sice jsem se u ní nenasmála tolik, jako u předchozích dílů série, ale chytla mě a rozhodně se mi nezdálo, že by postrádala kouzlo původní ságy (i když na Paní jezera, můj nejoblíbenější díl, samozřejmě neměla:). Nechybělo mi tam nic, co jsem měla ráda u předchozích dílů - cynismus, trpaslíci, sex s čarodějkami, otázky morálky, dějové zvraty a spousta akce. Rozhodně předčila moje očekávání a řekla bych, že ani omylem není nedůstojným "znovuoživením" Sapkowsiho příběhu.

Dneska mě hodně potěšilo zjištění, že se chystá zbrusu nové stolní ("papírové") RPG ze světa Zaklínače - The Witcher Roleplaying Game. Jedno staré existuje, ale vyšlo pouze v polštině, což je hrozná škoda - dostala jsem se k němu a nevypadalo špatně, i když velkou část očividně tvořila reklama na (dost špatný) film :). Připravuje ho CD PROJEKT RED (autoři PC her) a R. TALSORIAN GAMES (společnost, která stojí za systémem Cyberpunk 2020. Má vyjít v polovině roku 2016 a já se moc těším, protože jsem vždycky hrozně ráda hrávala Dračí doupě (a Warhammer a vůbec všechno, s čím náš PJ kdy přišel). Moc teda nevidím, že bych si to někdy reálně zahrála, protože naše dračáková skupina ze z různých osobních a pracovních důvodů rozpadla už před nějakým tím rokem a já se nikdy nedostala k tomu, abych si našla novou - nejsem zrovna dračákový zázrak a vím, že bych si hru s někým cizím neužila, protože bych se před nimi ohledně hry zrovna dvakrát pevně v kramflecích necítila. Ale těším se na příběhy, ilustrace a vůbec obohacení zaklínačského světa, takže až vyjde, určitě si na ni nabrousím zuby. (Minimálně ale doufám, že najdu oběť, která by si se mnou zahrála tu novou zaklínačskou deskovku :))

Čímž se plynule dostávám k další záležitosti, která ke mě tento týden doputovala. Jak jsem zmínila, už dlouho nemám "fyzickou" skupinu na hraní dračáku, ale to neznamená, že bych hry na hrdiny opustila úplně - vždycky jsem měla ráda nejrůznější online dračáky (začínala jsem na Andoru a DarkAge a prošla jsem si nespočet různých dalších her, od chatů po fóra).
Šetří čas (no, dobře, zas tak moc to čas nešetří, ale alespoň se hráč nemusí pravidelně třepat někam do města na sraz dračákoskupiny, na jejíž členy nemá úplně vždycky tu správnou náladu :)) a hlavně má člověk čas si rozmyslet, jak má jeho postava zareagovat, takže se mu už nikdy nestane zásek typu "Moje postava se rozhlédne kolem - dramatická pauza - ehm.. -zásek - kolem... a dokola... a nehýbe se - nádech - a je... nehybný. Hmm, eh. Co jsem to sakra chtěla říct?".

Online dračák ze světa Zaklínače

Teď už jsem dlouho nikde nehrála - kvůli nedostatku času a chuti (co dodat, někdy u nich vydržím každý den x hodin a jindy je nemusím pomalu půl roku vidět :)). Pořád ale ze zájmu sleduji rozcestník československých textových her na Facebooku a tak se ke mě někdy v pátek dostal odkaz na chystaný projekt online textové hry ze světa Zaklínače.
Má jít o herní svět ve formě fóra, kde bude hra probíhat jak ve volné formě, tak řízeně s Pánem Jeskyně (gamemasterem, vypravěčem) a krom roleplaye budou hrát roli také virtuální kostky (na ty jsem dost zvědavá). Podle stylu textů to na mě působí, že hru mají v ruce lidé, kteří už asi s tvorbou podobných her zkušenosti mají, takže jsem ráda, že se zrovna tématu Zaklínače nechytil někdo, kdo by pro hru hodlal vytvořit pár špatně popsaných lokací na blueboard návštěvní knize a blogu.cz (nic proti blogovým RPGčkám, taky jsem tam hrála, ale není to zrovna nejpohodlnější systém :D).
Co jsem zatím pochopila z webu, hra by se měla spouštět někdy za měsíc, dva (? teď si fakt nejsem jistá, kde jsem to tam viděla), takže zatím tam může člověk nechat svůj e-mail a jakmile se fórum spustí, dostane do schránky oznámení. Případně může sledovat webovky, protože autoři tam píší aktualizace a střípky z tvorby.
No, podle Facebooku to vypadá, že se na hru těší docela dost lidí, tak doufám, že nás autoři nezklamou - já se zatím těším, protože v současné záplavě různých RPG her na téma upířích/anime škol se konečně vynořilo něco, co mě po delší době zaujalo. Bože, dej, ať to má v rukách někdo kompetentní, nebo budu fakt zklamaná.


No, a teď ta hlavní otázka - a jaký byl váš Valentýn...? :)

(a vedlejší otázka, která možná spíš měla být hlavní - hrajete Hry na hrdiny v jakékoliv podobě? :D)

Hudební minutka

13. února 2016 v 13:53 | Straka |  Hudba
Co se týče objevů poslední doby, zamilovala jsem si Hoziera. Jenže Take me to church už mám oposlouchané ze všech stran, takže teď u mě první příčku zabírá Angel of small death & the codeine scene. Mimochodem, hrozně mi hlasem připomíná mého dlouhodobého favorita Alexe Clare.



Žiju!

10. února 2016 v 18:10 | Straka |  Blog
... jen jsem tak trošku zjistila, že fňukání na netu mi až tak nejde, takže omezím sebereflektivní (sebelítostivé:) články a spíš to naladím na pozitivní vlnu - a občas napíšu něco, co mě ze světa literatury, hudby a internetu zaujalo. Tak.

Předem spálené mosty

30. srpna 2015 v 10:23 | Straka |  Myšlenky
Kdysi jsem hrozně milovala písničku What if we could od Blue October.

Jsem ráda, že jsme se mohli potkat, ale mrzí mě, že okolnosti nebyly na naší straně. Kdybychom ale mohli nějak pozdržet svoje životy a setkat se někde jinde a jindy v životě, chtěla bys?

Nikdy jsem se s ní nějak nedokázala ztotožnit po partnerské stránce. Teď si ovšem začínám všímat, že jí začínám svým zvláštním způsobem rozumět po straně přátelské.



"Měla bys bejt větší svině,"

28. srpna 2015 v 12:56 | Straka |  Myšlenky
"...protože jinak to budeš mít v životě těžký."

Ani nevím, kolikrát jsem tohle za život slyšela, ale poslední dobou začíná být nárust podobných poznámek alarmující. Nejsem sluníčková osoba a vím, že se asi nedožiju světovýho míru. Vím, že nemůžu všechny spasit. Vím, že lidi jako já to daleko nedotáhnou, ale nedokážu s tím nic dělat, protože mám pocit, že bych tím ztratila esenciální část svý osobnosti. Jednou se mi to nejspíš vymstí.

(...a dál?)


Dobré dopoledne.

24. srpna 2015 v 13:01 | Straka |  Myšlenky
Nedávno jsem se seznámila s Arnettovým termínem "emerging adult", což se dá volně přeložit jako "vynořující se dospělý" a popisuje několikaleté období mezi adolescencí a dospělostí, kdy je člověk vlastně už na občance dospělý, ale stále ještě v jeho životě nefigurují záležitosti s dospělostí obvykle spojené, jako například plnohodnotná práce, manželství, děti a emoční i finanční stabilita. Vynořující se dospělí jsou v podstatě jako kočky. Nějak to zvládají, ale někdo by se o ně asi měl starat.

Tento termín mi připadá báječný ze dvou důvodů - zaprvé, dává nálepku tomu, že je mi přes dvacet, nerada telefonuju cizím lidem, nevím, co chci v životě dělat a zuby nehty se držím brigád, přestože by vzhledem k mému magisterskému studiu bylo vhodnější, kdybych už konečně začala navážno pracovat ve svém oboru. Miminka mi pořád nepřipadají roztomilá a neumím vyplňovat daňová přiznání, zatímco moji rodiče již touto dobou měli mě, práci na plný úvazek a hypotéku. Je uklidňující vědět, že existuje komfortní sociologický termín a já se tak můžu chlácholit, že vlastně nejsem úplný životní loser.



Kam dál