Srpen 2015

Předem spálené mosty

30. srpna 2015 v 10:23 | Straka |  Myšlenky
Kdysi jsem hrozně milovala písničku What if we could od Blue October.

Jsem ráda, že jsme se mohli potkat, ale mrzí mě, že okolnosti nebyly na naší straně. Kdybychom ale mohli nějak pozdržet svoje životy a setkat se někde jinde a jindy v životě, chtěla bys?

Nikdy jsem se s ní nějak nedokázala ztotožnit po partnerské stránce. Teď si ovšem začínám všímat, že jí začínám svým zvláštním způsobem rozumět po straně přátelské.



"Měla bys bejt větší svině,"

28. srpna 2015 v 12:56 | Straka |  Myšlenky
"...protože jinak to budeš mít v životě těžký."

Ani nevím, kolikrát jsem tohle za život slyšela, ale poslední dobou začíná být nárust podobných poznámek alarmující. Nejsem sluníčková osoba a vím, že se asi nedožiju světovýho míru. Vím, že nemůžu všechny spasit. Vím, že lidi jako já to daleko nedotáhnou, ale nedokážu s tím nic dělat, protože mám pocit, že bych tím ztratila esenciální část svý osobnosti. Jednou se mi to nejspíš vymstí.

(...a dál?)


Dobré dopoledne.

24. srpna 2015 v 13:01 | Straka |  Myšlenky
Nedávno jsem se seznámila s Arnettovým termínem "emerging adult", což se dá volně přeložit jako "vynořující se dospělý" a popisuje několikaleté období mezi adolescencí a dospělostí, kdy je člověk vlastně už na občance dospělý, ale stále ještě v jeho životě nefigurují záležitosti s dospělostí obvykle spojené, jako například plnohodnotná práce, manželství, děti a emoční i finanční stabilita. Vynořující se dospělí jsou v podstatě jako kočky. Nějak to zvládají, ale někdo by se o ně asi měl starat.

Tento termín mi připadá báječný ze dvou důvodů - zaprvé, dává nálepku tomu, že je mi přes dvacet, nerada telefonuju cizím lidem, nevím, co chci v životě dělat a zuby nehty se držím brigád, přestože by vzhledem k mému magisterskému studiu bylo vhodnější, kdybych už konečně začala navážno pracovat ve svém oboru. Miminka mi pořád nepřipadají roztomilá a neumím vyplňovat daňová přiznání, zatímco moji rodiče již touto dobou měli mě, práci na plný úvazek a hypotéku. Je uklidňující vědět, že existuje komfortní sociologický termín a já se tak můžu chlácholit, že vlastně nejsem úplný životní loser.